Poslední DAUGHTERS jsou ryzím evangeliem negativních pocitů. Už dlouho jsem neposlouchal nic tak skličujícího. Čtyřčlenná smečka z Providence vám jde, navzdory svému věku, po krku a je krvelačnější než kdykoliv jindy. DAUGHTERS už dávno nejsou kapelou, která útočí nekompromisním grindcoreovým výplachem a kytarovým chaosem. Svoji zarputilost si ale stále uchovávají, jen používají zcela jiné metody.

Album „You Won't Get What You Want“ je vystavěno na lezavé chladné atmosféře, ve které se vás snaží utopit. Disharmonické sekvence a industriální pravidelnost mi dávají vzpomenout na stavy, které mi působili poslední DODECAHEDRON. Byť jsou obě kapely žánrově zcela jinde, točí se vám z jejich hudby hlava. Nekompromisně vás tlačí do svého světa, ve kterém nebudete v bezpečí. Tohle je zhudebněný thriller se špatným koncem. Používá skřípavých zvuků, hudební špíny, kterou vám otravuje krev. Současně je to ale jedno z nejopojnějších alb minulého roku.

Rozpoznatelný je určitý systém a gradace, jež začíná u industriálních špinavých ploch, pokračuje přes psychedelický, strojově působící noise rock, a před svojí polovinou exploduje ve skladbě „The Lords Song“, která je neurvalou přírazovou klepačkou, generující zvuky jako ty nejošklivější zubařské vrtačky. S turbo pohonem.

Občas mám pocit, že ta neuspořádanost vlastně velmi dobře opisuje jednotlivé osobnosti z DAUGHTERS a vztahy mezi nimi. Vždyť se před vydáním minulého alba kapela de facto rozpadl a album šlo ven v dobách, kdy se jednotliví členové vyhazovali, odcházeli nebo trvali na tom, že se vrátí, když někdo jiný odejde.

V tomto ohledu je aktuální album mnohem méně hysterické, než jeho předchůdci, má mnohem víc řádu, ale současně se musí dodat, že je tím nejintenzivnějším, co kapela kdy vydala. „You Won't Get What You Want“ zalézá pod kůži. Dokáže vám změnit náladu. Dokáže vám do duše vypálit temný cejch, který ucítíte ještě hodně dlouho.